Alpské oblasti Rakouska a Bavorská tvořící území někdejší římské provincie Noricum jsou domovem noriků, koní, kteří jsou pokládáni za vůbec nejčistší následovníky divokého koně západního. Na našem území se chov noriků rozvíjel především na severní Moravě a Slezsku. Importy norických hřebců z Bavorska a Rakouska napomohly ve zdejších specifických přírodních podmínkách utváření místního typu norického koně. Konstitučně tvrdého koně, schopného práce v zemědělství, v lese a dalších hospodářských odvětvích.

V Rusku byl po mnoho let využíván orlovský klusák. století byl do Ruska přivezen americký klusák. Do té doby konkurenceschopný orlovský klusák nedokázal konkurovat rychlosti amerických klusáků. Dosahují výšky v kohoutku 160 až 168 cm. Má výborný temperament, je energický a snadno trénovatelný.

Toto chladnokrevné plemeno je považováno za jedno z nejstarších ve Velké Británii, první doklady o jeho existenci máme již z 16. století, konkrétně z díla W. Ti byli popisováni jako zavalití a silní. V roce 1877 vznikla Suffolk Horse Society.

Který pochází z hornaté oblasti. Patří mezi nejstarší evropské chladnokrevníky. Hipologové věří, že je přímým potomkem prehistorických tuponosých koní. Paleontologové nalezli kosterní pozůstatky těchto koní v. Právě jejich zřetelně hranatá nosní kost je jasně patrná u Ardenského koně. Je zmiňován už ve spisech řeckého historika.

Ať už řeknete belgický kůň, belgik. Myslíte to samé, totiž starobylé plemeno těžkého tažného koně. Jeho krev pravděpodobně ovlivnila téměř všechna tažná plemena a znám byl už v antickém Římě. Spolu s arabským plnokrevníkem a pár dalšími patří belgik. Jeho původ se odvozuje přímo od ardenského koně. Který je zas v přímé návaznosti až na primitivní západoevropské koně. Ve středověku byl belgický chladnokrevník.

Své jméno plemeno pravděpodobně dostalo díky Jindřichu VIII. , který tohoto koně pojmenoval podle hrabství. Za vznik plemene však pravděpodobně vděčíme jinému panovníkovi. Velký kůň se ještě dnešnímu shirovi. Byli také vyváženi na am.

Má své počátky v Estonsku, které bylo tehdy gubernií carského Ruska. Dříve od něj chovatelé očekávali pracovní sílu pro farmy. Původní mohutní tažní koně dnes existují také v lehčí formě a překvapují nejen svým výkonem. století se Livonianská šlechta, která spravovala státní statky ve městech Tori a Avignone. Estonský kůň byl v Rusku velmi ceněn a hodně těchto koní bylo odvezeno tam. 13 století byli válečnými koňmi. Na úplném počátku chovu torijského koně. Byl to kříženec norfolského kl.

Rozlehlá a nedozírná ruská step, kdesi na obzoru mizí vzdálená postava jezdce. Ruská tradice chovu koní měla opravdu z čeho těžit, ruské stepi jakoby byly přímo stvořené proto, aby se po nich na svých koních proháněly hordy kočovných nájezdníků, ať už mongolských či tatarských. Tuto tradici dokládají především jezdečtí či kočároví koně - pojem ruská trojka je dostatečně známý. Zakladateli a hlavními hřebci se stali clydesdalové Lord James, Border Brand a Glen Albin.

století zažívá i Rakousko-Uhersko hospodářský rozvoj. Důsledkem toho je i rozmach chovů koní, jejichž potřeba vzrůstá jak v zemědělství, které se v této době stává intenzivnějším, tak i v dopravě a průmyslu a v neposlední řadě ovšem také v armádě. Hlavní požadavky chovatelů směřují v této době především na mohutnost koní,. V důsledku toho se objevuje silný zájem o rozšíření chovu studenokrevného koně. Po roce 1918 dochází v českých zemích k rozmachu chovu chladnokrevných koní, v samo.

Rozhraní Normandie a Střední Francie, oblast jménem La Perche,. Je domovem jednoho z nejelegantnějších chladnokrevných koní. Právě ve vápencovém pohoří ve staré Evropě bylo vyšlechtěno těžké plemeno, které dosáhlo velké oblíbenosti a pyšní se titulem plemene, z nějž vzešel největší kůň světa. Řeč je o percheronském koni. Po první křížové výpravě se do Francie dostali první orientální koně, ovšem až o mnoho let později, v roce 1760. Použiti při šlechtění nového plemene - percherona.