Alpské oblasti Rakouska a Bavorská tvořící území někdejší římské provincie Noricum jsou domovem noriků, koní, kteří jsou pokládáni za vůbec nejčistší následovníky divokého koně západního. Na našem území se chov noriků rozvíjel především na severní Moravě a Slezsku. Importy norických hřebců z Bavorska a Rakouska napomohly ve zdejších specifických přírodních podmínkách utváření místního typu norického koně. Konstitučně tvrdého koně, schopného práce v zemědělství, v lese a dalších hospodářských odvětvích.

Toto chladnokrevné plemeno je považováno za jedno z nejstarších ve Velké Británii, první doklady o jeho existenci máme již z 16. století, konkrétně z díla W. Ti byli popisováni jako zavalití a silní. V roce 1877 vznikla Suffolk Horse Society.

Se díky svému původu řadí k nejstarším evropským plemenům. První zmínky o něm zaznamenáváme již ve spisech starověkých Římanů. Historie původ plemene Norický kůň. Římská provincie - se rozprostírala na území dnešního Rakouska. Tato oblast byla známá svými bohatými solnými doly. Římané do zdejšího těžko sjízdného terénu potřebovali silné koně - soumary, kteří by středoevropský obchod zjednodušovali. V Salzburgu byl založen první hřebčín, zabývající se chovem norika.

Své jméno plemeno pravděpodobně dostalo díky Jindřichu VIII. , který tohoto koně pojmenoval podle hrabství. Za vznik plemene však pravděpodobně vděčíme jinému panovníkovi. Velký kůň se ještě dnešnímu shirovi. Byli také vyváženi na am.

Rozlehlá a nedozírná ruská step, kdesi na obzoru mizí vzdálená postava jezdce. Ruská tradice chovu koní měla opravdu z čeho těžit, ruské stepi jakoby byly přímo stvořené proto, aby se po nich na svých koních proháněly hordy kočovných nájezdníků, ať už mongolských či tatarských. Tuto tradici dokládají především jezdečtí či kočároví koně - pojem ruská trojka je dostatečně známý. Zakladateli a hlavními hřebci se stali clydesdalové Lord James, Border Brand a Glen Albin.