Tento atlet s laskavou povahou se vedle morgana řadí mezi nejstarší americká plemena. Britští kolonizátoři, žijící ve Virginii a jiných osadách na východu pobřeží, křížili v 17. století koně španělského původu, jenž zde žili ve stádech s koňmi dovezenými z Anglie. Ti do vzniku nového plemene pravděpodobně přinesli i krev dnes již vyhynulých britských a irských plemen pony. Spojení vlastností těchto koní tak položilo základ pro skromného a tvrdého koně, dnešního Quarter Horse.

V Rusku byl po mnoho let využíván orlovský klusák. století byl do Ruska přivezen americký klusák. Do té doby konkurenceschopný orlovský klusák nedokázal konkurovat rychlosti amerických klusáků. Toto bylo podnětem k začátku šlechtění mnohem rychlejších koní. Byla zvolena metoda křížení klusáků orlovských a amerických. Od tohoto roku bylo toto plemeno selektivně šlechtěno, přičemž se využívalo přílivu krve jak orlovských, tak i amerických klusáků. Dosahují výšky v kohoutku 160 až 168 cm.

Magická doba císaře Rudolfa II. není jen časem alchymistů a umělců působících na pražském císařském dvoře, ale také časem, k němuž se vztahuje počátek výjimečné historie neméně výjimečného starokladrubské koně, původního českého plemene, které bylo o čtyři sta později prohlášeno za národní kulturní památku. Roku 1579 byl přímo samotným císařem Rudolfem II. založen v Kladrubech nad Labem dvorský hřebčín,. Svého obnovení se hřebčín dočkal v roce 1770.

Se také jinak říká Tennessee Walking Horse. Předkem mimochodníka je dnes již vyhynulý narrangasettský mimochodník. Pocházející z nejmenšího státu USA - Rhode Islandu. Vliv na vývoj plemene měl také americký klusák. Za zakladatele chovu moderního walkera. A tímto se dalo vzniknout walkerovi. Přesně tyto podmínky splňoval tennesseeský mimochodník. A také proto se stal ve zdejším kraji velmi oblíbeným a zůstává jím i dodnes. Má větší hlavu, níže nesenou a méně ušlechtilou.

Ve východní Prusku, které od 13. století ovládal řád německých rytířů, byli chováni koně, z nichž byl o několik století později vyšlechtěn trakénský kůň. U tohoto plemene se bezezbytku naplňuje chovatelský ideál všestranného sportovního koně. Ve středověkém východním Prusku byla stáda řádu německých rytířů tvořena domácími švejky, malými selskými koni, kteří byli velmi otužilí a skromní. V roce 1732 založil Bedřich Vilém I. Poblíž měst Gumbinnen a Stallpönen.

Specifické podmínky nejmenšího kontinentu vedly k tomu, že všichni australští koně vznikli z dovezených plemen nebo i nečistokrevných pracovních koní, kteří měli nejrůznější původ. V roce 1798 byli do Austrálie dovezeni první koně z jihoafrického Kapska. První australský typ jezdeckého koně vznikl z arabů a plnokrevníků, kteří byli do Austálie importováni ještě v první polovině 19. Tento jezdecký kůň byl v tedy podstatě vysoce kvalitní angloarab. Jeho vynikající vlastnosti se mu paradoxně staly .

Je plemeno horského koně, chovaného hlavně v alpských oblastech Švýcarska, kde se využívá také jakožto tažné zvíře náhradou za techniku, s cílem snižovat emise a zvyšovat tak čistotu ovzduší. Je nepříliš staré plemeno z konce 19. Jeho počáteční kořeny směřují k hřebci Vaillant,. Narozenému roku 1891, v jehož krvi mimo jiné koluje i krev norfolkských klusáků. Se objevilo jak plemeno normanské. Tak dokonce i arabský plnokrevník. Což můžeme u freiberského koně. Částečně sledovat podle tvaru hlavy.

Holandská vynalézavost spolu s obchodnickou zdatností přispěla ke vzniku plemen gerlandera a groningena. Která byla zároveň i výhodným exportním artiklem. Tato plemena pak byla využita k vyšlechtění dokonalého holandského teplokrevníka. Kterým holandští chovatelé podstatnou měrou přispěli ke zlepšení evropských chovů. Měl silnou záď a silné kosti, byl také méně pohyblivý. Při křížení s kvalitními hřebci dávaly klisny groningena.