V Rusku byl po mnoho let využíván orlovský klusák. století byl do Ruska přivezen americký klusák. Do té doby konkurenceschopný orlovský klusák nedokázal konkurovat rychlosti amerických klusáků. Toto bylo podnětem k začátku šlechtění mnohem rychlejších koní. Byla zvolena metoda křížení klusáků orlovských a amerických. Od tohoto roku bylo toto plemeno selektivně šlechtěno, přičemž se využívalo přílivu krve jak orlovských, tak i amerických klusáků. Dosahují výšky v kohoutku 160 až 168 cm.

Všichni teplokrevníci pocházející z bývalého Československa jsou plemena, která vznikla v době Rakouska-Uherska. Základem však zůstává vliv uherských plemen. Z Topoĺčianek je založen především na plemenech Nonius, ale měl zde také vliv kmen Przedswit, Gidran. Na Slovensku byl chován slovenský teplokrevník. Jsou pevní s dobrou tělesn.

Magická doba císaře Rudolfa II. není jen časem alchymistů a umělců působících na pražském císařském dvoře, ale také časem, k němuž se vztahuje počátek výjimečné historie neméně výjimečného starokladrubské koně, původního českého plemene, které bylo o čtyři sta později prohlášeno za národní kulturní památku. Roku 1579 byl přímo samotným císařem Rudolfem II. založen v Kladrubech nad Labem dvorský hřebčín,. Svého obnovení se hřebčín dočkal v roce 1770.

Nechybělo mnoho, abychom tohoto nádherného koně znali jen z obrazů dávné minulosti. Kterému v jednu chvíli hrozilo naprosté vyhynutí, se přitom může pochlubit několikasetletou tradici. Ta z něho učinila dokonce i národní kulturní památkou, za tu byl plným právem prohlášen v roce 1995. Po celé devatenácté století byli starokladrubští vraníci. Z čistě politických důvodů, starokladrubští vraníci příliš při.

Se také jinak říká Tennessee Walking Horse. Předkem mimochodníka je dnes již vyhynulý narrangasettský mimochodník. Pocházející z nejmenšího státu USA - Rhode Islandu. Vliv na vývoj plemene měl také americký klusák. Za zakladatele chovu moderního walkera. A tímto se dalo vzniknout walkerovi. Přesně tyto podmínky splňoval tennesseeský mimochodník. A také proto se stal ve zdejším kraji velmi oblíbeným a zůstává jím i dodnes. Má větší hlavu, níže nesenou a méně ušlechtilou.

Tak byl v období let 1921 až 1950 vyšlechtěn v Terském a Stavropolském hřebčíně i terský kůň. Vznik tohoto plemene byl iniciován s úmyslem vyšlechtit plnohodnotnou náhradu plemene streleckého araba, které na počátku dvacátých let již víceméně zaniklo. I svého předka, streleckého araba. Jako samostatné plemeno byl terský kůň. Současným centrem chovu terského koně. Ve vzhledu terského koně je dobře čitelný vliv araba. Nohy jsou štíhlé, kvalitní, suché s výrazně prokreslenými šlachami, ko.

Ve východní Prusku, které od 13. století ovládal řád německých rytířů, byli chováni koně, z nichž byl o několik století později vyšlechtěn trakénský kůň. U tohoto plemene se bezezbytku naplňuje chovatelský ideál všestranného sportovního koně. Ve středověkém východním Prusku byla stáda řádu německých rytířů tvořena domácími švejky, malými selskými koni, kteří byli velmi otužilí a skromní. V roce 1732 založil Bedřich Vilém I. Poblíž měst Gumbinnen a Stallpönen.

Specifické podmínky nejmenšího kontinentu vedly k tomu, že všichni australští koně vznikli z dovezených plemen nebo i nečistokrevných pracovních koní, kteří měli nejrůznější původ. V roce 1798 byli do Austrálie dovezeni první koně z jihoafrického Kapska. První australský typ jezdeckého koně vznikl z arabů a plnokrevníků, kteří byli do Austálie importováni ještě v první polovině 19. Tento jezdecký kůň byl v tedy podstatě vysoce kvalitní angloarab. Jeho vynikající vlastnosti se mu paradoxně staly .

Je největší hrabství Velké Británie, rozkládající se na jejím severním pobřeží. Z této oblasti pochází yorkshirský kůň. Je původní anglické plemeno vzniklé zkřížením starobylého clevelandského koně. Stalo se tak v polovině 19. století a roku 1887 byla otevřena plemenná kniha tříčtvrtečního clevelanda. Plemenem rychlejším, silnějším a také ušlechtilým. Těchto požadovaných vlastností se podařilo dosáhnout u yorkshira.

Pochází z Francie, konkrétně z francouzských Pyrenejí. Nazývá se Prince Noir d Ariage. O předchůdcích tohoto plemene se zmiňuje v 1. století před naším letopočtem již samotný Julius Caesar. Plemeno patří mezi horské koně. Koně mají i poměrně výrazné rousy. Kopyta jsou velmi kvalitní, proto okovaného merénského koně potkáme jen výjimečně. Je klidné a vyrovnané plemeno. Vhodné i pro sváteční jezdce. Nemá problémy s různorodostí povrchů, dokáže se bezpečně pohybovat jak na kluzkém.