Se pro svůj malý vzrůst a všestranné využití vyvážel z Britských ostrovů do celého světa déle než sto let. Americký shetland se ale svému předku podobá už jen velmi málo, postrádá jeho odolnost a skromnost. Toto plemeno vzniklo křížením jedinců plemene shetlandlandský pony. Jemnějšího rázu s plemenem hackney pony. Později přikřížením koní arabských a malých plnokrevníků. Výsledkem je výrazný a harmonický pony spíše hackneyského typu. V roce 1888 byl založen klub amerických shetlandských poníků.

Který přijal své jméno od horského sídla Bardi. Nezpochybnitelná je podoba s poníky pocházejícími z Pyrenejí, Alp a Balkánu. Tyto poníky můžeme označit za předky bardigiana. Který byl zušlechtěn až v 19. Se dodnes chová na horských pastvinách. Jedním z nejvýznamnějších hřebčínů, který se zabývá chovem tohoto plemene, je Crema v Itálii. Je robustní poník s široký čelem a malýma, neobyčejně pohyblivýma ušima.

Je podle jedné z mnoha teorií odvozen od. Který byl vojákem a kovářem z Anglie. Patřil mezi první vlastníky koní v Austrálii. Je kůň volně žijící v Australském vnitrozemí. Kdy mnoho koní uprchlo z hornických osad. Další velká stáda nechtěných koní byla vypuštěna do divočiny v období mechanizace během druhé světové války. V australském vnitrozemí se mezi sebou křížila zcela bez zásahu člověka, až vznikl tento velmi houževnatý koník.

Je silný a tvrdý horský koník amerického západu. Tento potomek španělských mustangů byl vyšlechtěn indiánským kmenem Cayusů,. Jenž žil na obou březích horního toku řeky Kolumbie v Kanadě a ve státech Oregon a Washington v USA. Tyto a okolní státy jsou tedy i současným domovem Cayuského ponyho. Ze stejné oblasti pochází i jeho o něco známější kolega Appaloosa. Plemeno zřejmě neprodělalo žádný dramatický vývoj, jelikož kmen Cayusů nebyl vystaven žádnému většímu útlaku.

Přes svoji velikost jsou pony věrnými společníky člověka, vždyť se mezi nimi nachází i představitelé vůbec nejstarších plemen koní jako například shetlandský pony nebo baskický pony, kteří díky své houževnatosti a nenáročnosti byli spolehlivými pomocníky člověka i v těch nejnáročnějších přírodních podmínkách. Je sice plemenem novým, ale i on navazuje na tuto tradici a oblibu těchto koní.

Chinese Guoxia - nebo-li Čínský pony je plemeno velmi staré, které se vyvíjelo celá tisíciletí. Pochází z jihozápadu Číny, kde byla před pár lety objevena bronzová socha příslušníka tohoto plemene, která jen potvrzuje jeho stáří - odhaduje se na dobu přibližně dva tisíce let. Čínský pony se řadí mezi primitivní plemena a nepochybně. Pochází z mongolského koně,. Čínský poník je velmi vhodný kůň pro děti.

Pochází z oblasti Connaught, dříve Connemara. Tato oblast je zcela obklopena přírodními rašeliništi. I když, tak jako většina plemen, byli i connemarští koně. století k založení společnosti chovatelů, nejdříve v Irsku a poté v Anglii. Toto plemeno přispělo i ke vzniku irského huntera. V České republice se connemary. Příliš nevyskytují, nejvíce se chovají v Irsku a Anglii.

V tomto místě se prolínají řeky. V současnosti se v těchto místech vyskytuje pouze malé množství poníků podobných původnímu typu Dartmoora. Byl po staletí ovlivňován mnoha jinými plemeny. Nejvýraznější znaky nese po vymřelém devonshirském soumarovi a Goonhillském poníkovi z Cornwallu. se v chovu začala uplatňovat i orientální krev. Celkově se dá říct, že Dartmoorský pony. Nese rysy arabů, plnokrevníků, klusáků, velšských i příbuzných exmoorských ponyů.

Jedná se o plemeno staré nejméně tři tisíce let. Na první pohled opravdu vypadá jako zmenšenina fríského koně. Pravdou je, že v jeho žilách koluje krev gallowayského ponyho. Obě plemena však již vyhynula. Postupem času se až do dnešních dob dochovalo devět druhů pony, kteří jsou označováni jako původní britská horská a vřesovištní plemena. Jedním z nich je i fellský. Dostal podle místního výrazu pro skrovné pevninské pohoří. Na první pohled klidný a vyrovnaný.

Rytina koně podobná fjordskému koni. Byla totiž nalezena na slavných runových kamenech z 8. století se fjordský kůň,. Pravděpodobně s Vikingy, dostal na Island, kde ovlivnil známého islandského ponyho. Vikingové používali fjordy jako válečné koně při svých taženích. Ale i pro nechvalně proslulé. Archeologické nálezy dokazují, že byl fjord domestikován již okolo roku 2 000 před naším letopočtem. Nyní je chov rozšířen po.