Je plemeno vzniklé křížením arabských koní s appaloosami. Obě plemena jsou považována za jedna z nejstarších na světě. Historii plemene datuje každý jinak, ale podle dochovaných egyptských kreseb mnozí usuzují, že skvrnití koně arabského vzezření jsou právě AraAppaloosy. Stejné důkazy byly objeveny i na Blízkém Východě. První koně amerických indiánů byli vzhledově rovněž podobní skvrnitým arabům, proto je současná AraAppaloosa. Považována za nejvěrnější kopii tehdejších koní. Se hojně vyskytuje na území.

Které vzniklo v sedmdesátých letech 20. Dona Antonia Arizu můžeme označit jako muže, který se nejvíce zasloužil o vznik tohoto plemene. Dovážel do Mexika andaluské hřebce. Které posléze křížil s klisnami quarter horse. Do šlechtění byly zapojeny i criollské klisny. Z tohoto křížení vzešel překrásný, všestranně nadaný kůň. Srdce, sílu a rychlost.

Plemeno, které se vyznačuje kudrnatou srstí. Téměř vše, co dnes víme jistě o plemeni Bashkir Curly Horse,. Pochází od rodiny Damelových z Nevady. Giovanni Damele přicestoval z Itálie do Ameriky v roce 1898. Asi o dvacet let později si tam koupil ranč. Poprvé si všiml kudrnatých koní jeho vnuk v divokém stádě nedaleko ranče. Před rokem 1931 už měli Damelovi doma svého prvního curly horse. Byl založen registr Bashkir Curly. S velmi podobnou stavbou těla a appaloosy. Co se s americkými kudrnatými koňmi dělo.

Též bosniak, v originále Bosanski brdski konj. Je národním plemenem bývalé Jugoslávie, tedy dnes Bosny a Hercegoviny. Nebyl nijak ovlivněn křížením s jinými plemeny. Ještě tehdy se velmi podobal tarpanovi. Protože se předpokládá, že tito koně žili v nepřístupných horách ve vnitrozemí bez zásahu člověka mnohem déle než koně ve stepích či blíže pobřeží. Měl typické myší zabarvení, úhoří pruh a zebrování na nohou.

Bylo započato v roce 1920 v Rusku. Ruská armáda v té době potřebovala koně pro své důstojníky a nový kůň měl být rychlý, vytrvalý, snadno ovladatelný a odolný vůči nepříznivým podmínkám a tvrdé práci. Proto byla použita jako základní plemena černomor.

Jako by v sobě odrážel spletitou historii českých zemí, které jsou svou polohou v srdci Evropy přímo předurčeny k tomu, aby se v jejích dějinách střetávaly nejrůznější vlivy. Se střetává krev nejrůznějších plemen, která se podílela na vzniku tohoto koně. Ale jak to všechno začalo? V habsburské monarchii měly na vývoj chovu koní významný vliv vojenské hřebčíny,. Které produkovaly plnokrevné, polokrevné, arabské a angloarabské plemeníky.

V 17 století se k těmto spolehlivým koním upřel zájem anglických chovatelů, kteří z nich vytvořili základní stádo, k němuž byli přikříženi berbeři, andalusané a také nejstarší angličtí plnokrevníci.

Norsko, země, která je pověstná především svými fjordy, úzkými mořskými zálivy zařezávajícími se hluboko do pevniny, nebo svojí čarokrásnou neporušenou přírodou, také země, která svým územím sahá daleko za polární kruh, je i takříkajíc domovinou dølského klusáka. Mluvíme-li však o dølském klusákovi, musíme se nezbytně zmínit i o jiném norském koni a tím není nikdo jiný než Døle Gubransdal. Pro šlechtění byl použit lehčí typ Døle Gubransdala, který víceméně vznikl přikřížením anglického plnokrevníka,.

Je to pravděpodobně nejznámější plemeno Ruska. Pro kozáky, střežící hranice, byl nepostradatelný v bojích s Tatary a nájezdníky. Stejně dobrou službu prokazoval nepravidelným bojovým oddílům, při vyhánění Napoleona ze země, v roce 1812. A stáda se pohybovala při pastvě napříč donskými stepními porosty. Předchůdci patřili kočovníkům, především to byli nepříliš pohlední, ale značně otužilí nogajští koně z Mongolska.

V Normandii se koně chovali již ve dvanáctém století, z tohoto svérázného kraje na severním pobřeží Francie pochází i francouzský klusák -. Kůň, který dal klusáckým dostihům nový rozměr. Klusácká tradice je ve Francii velmi silná, a to i díky skvělému francouzskému klusákovi. v roce 1815 přinesla i konec obchodní blokády uvalené na napoleonskou Francii. V té době se normandští chovatelé koní snažili co nejvýhodněji využít své neušlechtilé, ale všestranné a houževnaté koně.